Šimon je mladý nadaný výtvarník původem z Olomouce. V jednom roce se však se svými rodiči a sourozenci přestěhoval do Klášterce nad Ohří, kde žije do teď. Je nejmladší ze čtyř sourozenců a zároveň i z trojčat. Šimon se narodil s těžkým zrakovým handicapem a i přes to vystudoval školu zaměřenou na výrobu keramiky a má za sebou desítky výstav svých obrazů. Zúčastnil se také několika soutěží, kde se vždy umístil na předních místech. Věnuje se především perokresbě a překresluje obrázky ze starých knih a pohlednic z minulého století. Má rád vojenskou historii a historii Krušných hor.

Šimone, jaký máš vztah ke Krušným horám?

Díky venčení psa mého bratra a historii se mi Krušné hory vryly do srdce. Poté jsem narážel na zajímavá místa, jako mlýny, zaniklé obce, kostely, různá zákoutí, hrady, skály. Postupem času jsem začal hodně chodit po horách a kreslit staré pohlednice. Z Krušných hor mám nejraději hornická města, a taky rád trávím čas na chatě ve Výsluní.

Jak jsi k těm pohlednicím přišel?

Tak různě. Z knížek nebo od babičky a dědy z vyprávění. Tím, že se zajímám o vojenskou historii a sbírám různé předměty. Chodím i po Doupovských horách. Dá se říct, že mám k tomuto místu vztah, protože můj děda tam v 50. letech sloužil. Pravidelně se tak zúčastňuji vojenských pochodů po zaniklých obcích, které pořádá Armáda České republiky.

Jak dlouho se věnuješ kreslení?

Dá se říct, že od školky.

Šimone, vím, že je to velmi citlivé téma, ale jak to máš se zrakem?

Narodil jsem se se zbytkem zraku, což znamená, že se prakticky pohybuji na hranici slepoty. Do toho mám zelený zákal a postupně přicházím o zrak.

Mezi řečí jsi mi také řekl, že jsi se v létě vydal na přechod Krušných hor. Jak jsi na tenhle nápad přišel?

To napadlo mého bratra Štěpána. Vydali jsme se na cestu společně i s jeho border kolií Stevem v srpnu tohoto roku. Vyrazili jsme z Kraslic po červený. Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Koupil jsem si totiž v kraslickém infocentru dvoukilovou knihu Staré Kraslice v obrazech a s tou jsem se táhl celou cestu. Byli jsme na cestě 4 dny, spali jsme venku 3 noci a ušli jsme dohromady 120 kilometrů. První noc jsme se utábořili v Rájeckém údolí nedaleko Skalního města. Druhý den jsme došli přes bývalý cínový důl a Miluščin vodopád do Horní Blatné a tam zakotvili v Restauraci Modrá Hvězda. Tam se mi líbilo, byl to fajn podnik. Den jsme zakončili na Blatenském vrchu. Třetí den jsme vyrazili opět po červený a došli na Boží Dar, kde jsme se občerstvili a pokračovali dál na Klínovec. Tam jsme vystoupali na rozhlednu. Poslední noc jsme strávili nedaleko Křížové hory. Čtvrtý den už nás čekala cesta domů přes Horní Halži a Měděnec, odkud jsme se vydali po modrý do Klášterce. Příští rok s bratrem plánujeme, že se vydáme z nejvýchodnějšího bodu Krušných hor opět do Klášterce nad Ohří.

Šimonovy pohledy můžete zakoupit  v infocentru v Klášterci nad Ohří, v Restauraci Mědník na Měděnci nebo přímo u autora. Při zájmu ho kontaktujte na e-mailové adrese simon.c@email.cz

Úvodní fotka článku: fotoarchiv Šimona Čekala